Zloděj zvaný smolař aneb jak nám vykradli kancl

čtvrtek 2. září 2010 17:01

Jistě znáte ty neuvěřitelné příběhy o zlodějích, kteří vlastně nejsou schopni nic ukrást a ještě si při svém nočním neobratném počínání dokáží zlomit obě ruce. Nikdy jsem jim nevěřila. Připadaly mi přehnané, přitažené za vlasy, vymyšlené... Ovšem až do včerejšího dne, kdy jsem byla sama svědkem řádění takového zloděje.

Jako každý jiný den jsem spěchala do práce a těšila se, až budu sedět v pohodlí vyhřáté kanceláře.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem přišla ke dveřím a zjistila, že jsou vypáčené. Rozběhl se tak několikahodinový kolotoč vyšetřování s opravdu neuvěřitelným závěrem.

 

Společně s kolegy, jsme nešťastně přešlapovali před vstupem do kanceláře a čekali na příjezd policie, která se dostavila asi hodinu po tom, co jsme ji volali. Samozřejmě nešlo o vloupání do klenotnictví, nečekali jsme příjezd pana inspektora Clousea, ale čekat hodinu na běžnou policejní hlídku nám přeci jen připadalo zvláštní. Vyslance slavného klanu "pomáhat a chránit" bychom bez uniformy jen těžko poznali. Asi třicetiletý muž, který zjevně strávil dospívání u počítače, hraním videoher plných policejních přestřelek, ale posilovnu viděl patrně taktéž jen na monitoru, se dostavil v doprovodu pana "zlomím se v pase, když zafouká lehký větřík". Slabší povahy jejich příchod neunesly, začaly se smát a své rozpoložení sváděly na záchvat náhlého šílenství.

 

Zhruba po čtyřiceti minutách, co policisté kontrolovali místo činu, nám přišli sdělit opravdu překvapivou zprávu: „Byli jste vykradeni.“ To se mi ulevilo, chtěla jsem odpovědět. Celou dobu jsem se obávala, že dveře vypáčil některý z kolegů, který nemá klíče od vchodu, protože se v noci probudil s neovladatelnou chutí jít okamžitě pracovat.

 

Následovalo čekání další hodinu a půl na technika, který zajistí stopy. Když jsme se kolem půl dvanácté konečně dostali do kanceláře a mohli zkontrolovat co se ztratilo, došli jsme k tomu, že nám nechybí vůbec nic. Náš zloděj byl natolik čestný, že mi na stole nechal bez povšimnutí ležet i stravenky na příští měsíc. To ovšem není vše. Nejen že nám nic nechybělo, ale dokonce nám něco přebývalo. Na zemi u jednoho ze stolů ležel mobilní telefon, který nepatřil nikomu z nás. Samozřejmě jsme si nejdříve mysleli, že vypadl den před tím některému z našich klientů. Karin, místní recepční, vzala iniciativu do svých rukou a za nás všechny rozhodla, že totožnost majitele nejlépe zjistíme tak, že se jednoduše podíváme co mobilní telefon skrývá. Jaké bylo naše překvapení, když jsme pod složkou SMS zprávy nalezli následující vzkazy:

 

Čas: 01:03 Odesílatel: Miláček

 

Kde jsi? Slíbil jsi, že budeš do dvanácti doma a je jedna

 

Čas: 01:35 Odesílatel: Miláček

 

Jak ti ta vloupačka dopladla? Proč neodepisuješ?

 

Čas: 01:50 Odesílatel: Miláček

 

Doufám, že tě zase nezašili! Ozvi se mi, čekám na tebe!

 

Ráda bych podotkla, že se jedná pouze o zkrácený záznam, protože zpráv za celou noc miláček poslal přes dvacet a na telefonu bylo více jak třicet zmeškaných hovorů.

 

Kolega Štěpán trefně poznamenal: „Pěkná stíhačka, kvůli takové je snad lepší nechat se zavřít.“

 

Ať už náš zloděj nechal telefon na místě činu záměrně nebo se jednalo o dílo náhody, neubráním se jisté lítosti nad jeho osudem. Dopaden byl ještě téhož dne, právě na základě svého telefonu.

 

Zkrátka takový zloděj smolař...

 

 

Monika Petráková

NULI - NulíčkováPostupně se vracím12:315.9.2010 12:31:49
MakovarkaČtivé, vtipné12:245.9.2010 12:24:43
MPZloděj00:035.9.2010 0:03:20
KryštofPro lunica:14:033.9.2010 14:03:05
lunicJe mi Vas lito, Krystofe,13:403.9.2010 13:40:11
KryštofZnovu jsem si Váš článek přečetl.13:073.9.2010 13:07:15
Miloš NovýKonzumní, popisný styl.12:293.9.2010 12:29:17
Dana HorákováVáš styl se mi líbí!12:223.9.2010 12:22:26
KryštofPokud pan JAP dovolí...12:193.9.2010 12:19:02
JAPKonzumní, popisný styl.12:143.9.2010 12:14:21
josef hejnaNojo, umíte.08:573.9.2010 8:57:19
Lída V.To snad ani není možné!22:142.9.2010 22:14:42
KryštofPobavila jste mne17:332.9.2010 17:33:31

Počet příspěvků: 14, poslední 5.9.2010 12:31:49 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.