Ať žijí duchové!

čtvrtek 7. říjen 2010 16:28

zdroj:internet

Pocházím z rodiny, která je velmi racionálně smýšlející. Nikdy jsme příliš nediskutovali o tématech typu převtělování, přemisťování duší, zázračné schopnosti léčitelů a podobně. Možná je to dané prostředím, ve kterém jsem vyrostla, možná jsem už taková povaha, ale k takovým věcem jsem sama dost skeptická. Co čert nechtěl, život mi nadělil velmi blízkého přítele, který těmito věcmi prakticky žije.

Abych vám ho trochu přiblížila. Martin alias ťutíček váží asi stopadesát kilo, věří na minulé, současné i budoucí životy, veškeré zdravotní problémy řeší se svojí dvorní léčitelkou a zásadní životní kroky konzultuje u kartářky nebo astroložky. Když se nedávno rozhodl prodat dům, nechal si od své léčitelky vytočit kyvadýlkem, jak dobře ho prodá. Trochu netaktně jsem poznamenala, že bych mu to za dva tisíce také „vytočila“. Jak celý prodej dopadl snad ani nemusím popisovat... Léčitelka uvedla, že dům se v létě prodá za velmi dobré peníze. Realita je taková, že kupec je stále v nedohlednu a máme tu říjen....

 

Naše přátelství je o pochopení a toleranci. Navzájem občas nabouráme svět toho druhého opačným názorem. Rádi spolu diskutujeme, předhazujeme si argumenty z „druhého břehu.“ Je jedna věc, na kterou máme naprosto stejný názor a myslím, že to nikdy nebude jinak. Milujeme jídlo. Pokud máme volný večer, máte téměř stoprocentní jistotu, že nás najdete vysedávat v jedné z našich oblíbených restaurací. Stejně tomu bylo i včera. Zašli jsme si do thajské restaurace Orange moon, objednali jarní závitky, kuře v červeném kari a vášnivá diskuze nad skvělým jídlem mohla začít.

 

Tentokrát jsme si vyměňovali názory týkající se teorie stěhování duší. Já sama vím o této věci pramálo. Z toho, co se mi ťutíček snažil nalít do hlavy jsem pochopila, že se jedná o podobnou, nebo rozšířenou verzi reinkarnace. V podstatě jde o to, že až umřu, narodím se znovu, do nového těla, svůj předchozí život si nebudu pamatovat, ale je pravděpodobné, že potkám znovu některé osoby z nynějšího života, protože se naše duše jaksi přitahují, nebo se od sebe mají navzájem něco naučit.

 

Předpokládám, že si umíte představit mou reakci. Nejdříve jsem se ho zeptala, jestli neuvažoval o nějakém léčení, že znám výborného psychiatra. Když jsem pochopila, že to myslí smrtelně vážně, raději jsem přistoupila na jeho hru a snažila se o tématu zjistit co nejvíce. Kladla jsem mu zcela zásadní otázky typu, jak se ve svém budoucím životě vyhnu svým bývalým partnerům, jak mohu zařídit, abych se v dalším životě měla skvěle, jestli si mohu vybrat pohlaví v jakém se narodím a taky to, jak budu vypadat, protože v tom případě chci být dlouhonohá blondýna, minimálně trojky prsa a IQ 160.

 

Snažil se mi také vysvětlit postup duší, od té nejprimitivnější až k nejvyspělejší. Všichni jsme totiž kdysi byli zvířaty. Až když naše duše o něco více dospěla, měli jsme nárok na lidské tělo. Okamžitě jsem začala přemýšlet, jaké zvíře jsem byla. Nejdříve jsem byla šváb. To byl rychlý život, protože mě hned při první vycházce ven zašlápli. Potom jsem byla ptakopysk, krajta, srna, až jsem dospěla ke gorile.

 

Ťutíček mi se zájmem naslouchal. Když jsem konečně domluvila, zhluboka se nadechl a řekl: „Já vím co jsi byla ...“ Než větu stačil dokončit, skočila jsem mu do řeči: „Jo, kráva jsem byla taky!“ Oba jsme se hlasitě rozesmáli.

 

Myslím, že pokud jde o stěhování duší a reinkarnaci, celou věc můžeme uzavřít s tím, že jsem ztracený případ. Stejně ale budu tajně doufat, že mi Martin jednou „tam nahoře“ vyjedná nějaký dobrý flek...

 

 

Monika Petráková

Josef Kobylka - nepolitikOpět výborné, moc jsem se pobavil.09:338.10.2010 9:33:59
KryštofPane Hejno,08:558.10.2010 8:55:29
josef hejnaJenom na okraj.08:528.10.2010 8:52:38
janvarguličAť.......07:198.10.2010 7:19:28
Monika PetrákováUpřímně...05:028.10.2010 5:02:32
Lída V.Váš přítelmá smysl pro humor!22:227.10.2010 22:22:16
mike kayUprimne22:037.10.2010 22:03:44
Jiří BeránekUpřímně20:337.10.2010 20:33:01

Počet příspěvků: 8, poslední 8.10.2010 9:33:59 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.