Divoký večírek

sobota 23. říjen 2010 20:53

zdroj: internet

V jednom ze svých předchozích vyprávění jsem zavzpomínala na mého bývalého spolubydlícího Matěje. Je to skutečně osoba velmi svérázná, má svůj styl života, který nemusí úplně každému sedět, ale na druhou stranu se Vám nemůže stát, že byste se s ním nudili. Proto, když mi minulý týden v pátek zavolal, jestli bych s ním nevyrazila do víru velkoměsta, nedokázala jsem odmítnout.

Konec konců, je to už pěkně dlouho, kdy jsem byla na nějakém večírku a občas se pobavit není přeci trestné. Říkala jsem si, že se Matěj za ta léta už určitě také zklidnil a užijeme si fajn večer, při sklence něčeho dobrého. Jak jsem byla naivní. Místo večera stráveného v některé z mých oblíbených hospůdek, jsme šli přímo na oslavu narozenin jakéhosi Karla, kterého jsem nikdy před tím neviděla. Oslava se zdála být v plném proudu a nemyslím si, že by se bez nás neobešla, Matěj to ovšem viděl jinak.

 

Okamžitě mi začal představovat všechny, které znal, což byli skoro všichni. V paměti mi utkvělo jen pár z nich. Například Dáša, která prý Matěje dokáže jako jediná ženská "uchlastat". Raději si vůbec nechci představit, jak to vypadá v praxi, protože co já si pamatuji, Matěj měl v tomto směru skvělý trénink a řadil se jak sám říkal k maratoncům... Věřila jsem mu jenom proto, že Dáša jako žena příliš nevypadala. Kdyby neměla dlouhé vlasy, asi bych chvíli váhala k jakému že to pohlaví patří. Na nohou měla těžké kanady a její slovník se rozhodně nepodobal mluvě křehké slečny. Po dvou panácích jsem se trochu osmělila a zjistila, že jinak je to prima holka, která jako všechny ty, které jsem znala, Matěje v určitém období svého života zoufale milovala, než zjistila, že jediné, co miluje on, je věrná dívka jménem Marihuana.

 

Chvíli před tím, než jsem usoudila, že je čas večírek opustit jsem zaznamenala v obývací části bytu, kde se konala oslava, rozruch. Když jsme se s Dášou prodraly mezi ostatní, nevěřily jsme vlastním očím. Oslavenec Kája, zvaný krtek (má čtyři dioptrie), ležel na stole a Matěj mu zapalovačem opaloval ochlupení okolo pupíku. Krtek samozřejmě strašně řval, ale vše probíhalo naprosto dobrovolně. Okamžitě jsem se chtěla obrátit a odejít, ale Dáša mě zadržela. „Neblázni! To nejlepší teprve přijde,bude Body Shot!“ Toto slovní spojení znám jen z filmu Samotáři, ale dobře si pamatuji o co jde. Jak řekla, tak se stalo. Matěj si nasypal trochu soli na předloktí, krtkovi dal mezi zuby kousek citrónu, do pupíku mu nalil tequilu a šel na věc. Všichni jásali a skvěle se bavili, jen já si řekla, že na tohle už jsem asi trochu stará a půjdu si lehnout. Matěj mě dohnal u dveří a já si neodpustila ještě poslední otázku: „Prosím tě, proč jsi mu pálil ty chlupy?“ Nasadil jeden ze svých nejúžasnějších úsměvů a klidně odpověděl: „Přece nebudu mít za zuby jeho chlupy!“ Rozesmál mě. Já odešla, on zůstal.

 

Ani nevím, co mě přinutilo mu druhý den odpoledne zavolat. Normálně to nikdy nedělám, protože si dobře pamatuji, že zastihnout ho, je skoro nemožné. Buď je nedostupný a nebo hovor prostě nebere. Skoro jsem se vyděsila, když jsem po tom, co telefon třikrát zazvonil, uslyšela jeho hlas. „Jaký byl večírek? Volám jen, abych se ujistila, že jsi v pořádku.“ Jeho hlas zněl velmi unaveně, ale vesele, jako vždy. „Ty jsi pořád stejná, nikdy se nezměníš, budeš mi volat i v padesáti?“ Co jsem mu na to měla říct. Ano... budu. Budu, protože se o něj nikdy nepřestanu bát, protože k němu mám podobné pouto, jako by byl můj bratr. Ano... vždycky budu volat, i když vím, že to nevezme.

 

Náš hovor tím neskončil. Matěj se se mnou podělil o "sladké" probuzení, které ho po večírku čekalo. Probudil se totiž v úplně jiném bytě, než kde se slavilo. Háček byl v tom, že si vůbec nepamatoval jakýkoliv přesun. Ale co... takové situace už zažil. Když vstával všiml si, že má na obou rukách velmi úhledně upravené nehty, bohužel nalakované sytým růžovým lakem. Matně si vybavil společnost dvou slečen, láhev whisky a jakousi sázku o podprsenku, která spočívala v tom, že pokud si od jedné z nich nechá dobrovolně udělat manikúru, svléknou se obě do půl těla. „Že se to takhle zvrhlo a já si nechal udělat ruce jak barbína si nepamatuju.“

 

To nejlepší, ale mělo teprve přijít. Když se potichu vyplížil z bytu, ve kterém prý nikdo nebyl, došel na roh ulice, přečetl si její název a zavolal taxi. Když mu po patnácti minutách z taxi služby zavolali, že jsou na místě, chvíli bloudil po ulici, ale žádné auto neviděl. Zavolal tedy znovu, aby mu řekli typ vozu. Proběhlo ještě pár telefonátů, až se ho operátorka naštvaně zeptala: „Pane, jste vůbec v Praze?“ - „No a byl jsi?“ Ptala jsem se se smíchem. „To víš, že ne. Musel jsem se zeptat nějakého důchodce, co šel kolem. Byl jsem v Poděbradech!“ Smíchy jsem málem spadla z postele.

 

Jak se Matěj do Poděbrad dostal, zůstane pravděpodobně společně s totožností oněch dívek navždy obestřeno tajemstvím. Já jsem ráda, že jsem večírek opustila včas. Znovu jsem se přesvědčila o tom, že se nikdy nezmění. Vždycky to bude král mejdanů a já ta starostlivá "sestřička", co v případě nutnosti uvaří něco dobrého na kocovinu. Posledně to byla česnečka.

 

Kdo dnes vyrážíte na mejdan, užijte si to! :-)

 

 

Monika Petráková

Lída V.Paní Dano,13:5126.10.2010 13:51:38
Dana HorákováMěl byste s tím něco udělat pane12:2726.10.2010 12:27:05
Lída V.Jirka B. tu něco začal?23:4124.10.2010 23:41:20
marekV pohodě, pane Horáku,22:0524.10.2010 22:05:12
Kamil Horákknižní redaktor21:5324.10.2010 21:53:45
marekNo to ses předvedl,21:2524.10.2010 21:25:04
Kamil HorákNic si z toho nedělějte paní Petráková21:1624.10.2010 21:16:47
Mirek M.Předběhl jste mě, Jirko B.18:4124.10.2010 18:41:20
marekS nedělí12:4724.10.2010 12:47:11
Monika PetrákováMy si prostě nerozumíme,12:3724.10.2010 12:37:37
marekNo právě,12:2724.10.2010 12:27:27
Monika PetrákováPánové,12:1124.10.2010 12:11:12
lunicInformace o autorovi rozhodne neprepisujte,11:5624.10.2010 11:56:56
marekCo přesně považujete10:4324.10.2010 10:43:42
Monika PetrákováOmlouvám se za překlepy,10:4024.10.2010 10:40:06
Monika PetrákováDěkuji za Vaše názory.10:3824.10.2010 10:38:35
marekPane Hejno,10:0624.10.2010 10:06:50
josef hejnaMoniko, ono pravda je prostá.09:4124.10.2010 9:41:35
janvarguličMyslím..08:1324.10.2010 8:13:52

Počet příspěvků: 37, poslední 26.10.2010 13:51:38 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.