Nejkrásnější dárek

neděle 5. prosinec 2010 21:04

zdroj:internet

V sobotu jsem konečně po dvou týdnech strávených v kanceláři našla volnou chvíli. Ráda bych ji strávila třeba v kině, ale Vánoce se neúprosně blíží. Nevím, kolik budu mít ještě volného času, a tak se nedalo nic dělat. Musela jsem vyrazit na vánoční nákupy.

Ležela jsem v posteli a přemýšlela, komu jaký dárek koupím. V tomto směru trpím neustále nedostatkem inspirace. Ráda bych každého obdarovala něčím originálním, ale dobrat se toho nápadu....

 

Jak jsem si tak pěkně u svařáčku a pod dekou dumala, vzpomněla jsem si na asi nejkrásnější Štědrý večer v mém životě. Bylo mi deset, ségře sedm a klasicky odpoledne, před nadílkou, jsme byly absolutně nesnesitelné. Každou volnou chvilku jsme nenápadně šmejdily po bytě. Prohledávaly staré známé skrýše a pokud jsme na něco narazily, dokázaly jsme využít všechnu naší představivost k tomu, abychom přes balící papír rozluštily, co že se pod ním může skrývat.

 

Navečer, před štědrovečerní večeří, nás čekala tradiční procházka po okolí. Otráveně jsme seběhly schody ze třetího patra panelového domu, kde jsme bydlely, a čekaly na rodiče. Mamka nám oznámila, že ještě musí donést ze sklepa dárky pro prarodiče a hned i s taťkou přijdou za námi. Neměly jsme ani stín podezření, že zatímco obě otráveně okopáváme namrzlou pouliční lampu, naši pašují ze sklepa ten nejúžasnější dárek, jaký jsme kdy dostaly.

 

Když jsme se vrátily z procházky, zahájila naše rodina klasické přípravy na večeři. Se ségrou jsme dostaly za úkol svátečně se obléknout a pokud možno vydržet chvíli bez dozoru, aniž bychom udělaly malér. Štědrovečerní večeře u nás probíhala asi stejně jako ve většině domácností. Nervozitou jsme nemohly skoro jíst a táta nás provokoval tím, že jedl mnohem pomaleji, než bylo obvyklé, a ještě si asi třikrát přidával. Myslely jsme, že se nadílky snad ani nedočkáme.

 

Dětská přání jsou v určitých směrech asi hodně podobná. Nevím, co přesně jsme si ten rok přály, ale určitě to byla nějaká panenka Barbie a na ní nějaké oblečky, nebo něco podobného. Ve chvíli, kdy se ozvalo vytoužené zvonění, vyrazily jsme od svátečního stolu, jako by nám šlo o život. V obývacím pokoji na nás čekal krásně ozdobený stromeček, ale hlavně něco, co jsme vůbec nečekaly... Barbie dům!

 

Nešlo o nějakou hračku koupenou v obchodě. Byl to asi metrový, ručně vyrobený domek, který měl dvě patra, velikou terasu a opravdu trendy vybavení. Tedy přesně: taťka se asi měsíc před Vánoci zavřel ve sklepě a z různého zbytkového materiálu nám vyrobil ten zázračný dům s plným vybavením, který mamka dotáhla k dokonalosti ručně vyšitým povlečením a dalšími nezbytnostmi. Myslím, že naše dětské holčičí oči už nikdy nic hezčího neviděly. Troufám si říct, že jsme chvíli stály v němém úžasu, bez jediné reakce. Pak jsme se na dům vrhly. Tahle nadílka měla jediný problém. Další dárky, které byly nachystané pod stromečkem, nás už ani trochu nezajímaly. Myslím, že nás naši museli skoro donutit, abychom zbytek dárků rozbalily. V životě jsem už dostala spoustu krásných dárků, ale jsem si jistý, že tenhle už nic nepřekoná. Pokaždé, když se o tom zmíním, naši se musí smát. Je to absurdní... ten dům skoro nic nestál, ale je prostě nezapomenutelný.

 

Vánoční nákupy se mi nakonec podařilo přežít. Zavítala jsem i do hračkářství, protože někteří přátelé mají malé děti, a já, jako správná teta, taky ráda Ježíškovi dělám zásobovače. Když jsem viděla ty davy rodičů, jak se pomalu přetahují o všechny ty nejmodernější bagry, kopie spidermanů a čurající panenky, přepadl mě zvláštní smutek. Bylo by strašně hezké, kdyby si alespoň pár z nich našlo čas na to, vyrobit svým dětem takový dárek, jako jsme dostaly my. Já se o to jednou určitě pokusím...

 

Přeji Vám hodně inspirace při nakupování a výrobě dárků!

 

 

Monika Petráková

Miroslav BožikMoničce15:176.12.2010 15:17:49
zuzanazajicovamoc pěkné vzpomínání09:216.12.2010 9:21:07
josef hejnaMilé Moniko, už jsem vás tady postrádal.09:086.12.2010 9:08:42
janvarguličPříchod..07:446.12.2010 7:44:22
KryštofVrátila jsi mě07:426.12.2010 7:42:17
ViktorPurpura na plotně00:106.12.2010 0:10:21
ViktorPurpura na plotně00:056.12.2010 0:05:53
Lída V.Moniko,22:345.12.2010 22:34:27
Monika PetrákováTak to musel mít22:205.12.2010 22:20:12
ZuzkaMoniko22:095.12.2010 22:09:37
Lída V.Mým přáním22:045.12.2010 22:04:50
Monika PetrákováNebudete tomu věřit Zuzko,21:425.12.2010 21:42:21
ZuzkaHezké21:285.12.2010 21:28:08

Počet příspěvků: 14, poslední 6.12.2010 15:17:49 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.