HOROROVÝ VEČER

čtvrtek 21. červenec 2011 21:19

zdroj:internet

Bylo mi asi sedmnáct let, když moje kamarádka Petra zůstala na víkend doma sama bez rodičů a svého staršího bratra. Vyrostla jsem na vesnici. S nadsázkou bych mohla říct, že skoro na konci světa. Dům, ve kterém Petra s rodiči dodnes žije, je úplně poslední z celé vesnice. Z jedné strany je u domu pole a ze druhé potok. Tatínek je vášnivý chovatel papoušků, takže jsou po celém obvodu domu rozestavěny voliéry. Pro Vaši lepší představu, já se tam bála jít i ve dne.

Petře jsem ovšem nedokázala říct ne, když mě poprosila, abych u ní přespala. To jsem ještě nečekala, že nám připraví jako večerní zábavu sledování hororu. Moje sestra horory miluje a téměř o každém je schopná říct, že je to slabota a vlastně se u něj vůbec nebála. O dva dny později jí většinou načapám, jak spí se šroubovákem v ruce pro případ, kdyby v noci přišel vrah...

 

Já jsem naštěstí už natolik rozumná, že horory vůbec nesleduji. Viděla jsem asi tři v životě, a pokaždé můj stav po shlédnutí takového dílka silně připomínal psychické trauma...

 

Ten večer jsem viděla první horor ve svém životě. Petra se rozvalila na pohovce a já se usadila do velkého křesla, zády ke vstupním dveřím pokoje. Zvědavě jsem si prohlížela obal videokazety, na které bylo na zadní straně napsáno: Při sledování filmu nezvedejte telefony, jinak neručíme za vaše bezpečí, může volat vrah. Pobaveně jsem informaci sdělila Petře a projekce mohla začít.

 

Uběhlo asi 30 minut a v kuchyni zazvonil telefon. „Tak co? Mám to vzít?“ Smála se Petra a odešla. Po chvíli se vrátila bílá jako stěna s tím, že se jí ve sluchátku nikdo neozval. Značně jsem znervózněla a rozhodně jsem nebyla sama. Manikúru jsem na příštích deset let mohla vypustit, protože jsem si za pět minut okousala nehty na všech prstech na dlouho dopředu. Najednou jsem všechno vnímala jinak. Křik ptáků z voliér, tmu, samotu...

 

Asi po další půlhodině Petra prudce vyskočila z pohovky s absolutní hrůzou v očích. „Ve dveřích jsem viděla něčí stín! No vážně! Nekecám! Ježiši co budeme dělat!!?“ - „Nemělas brát ten telefon, já ti to říkala! Panebože my tady umřeme!“ No představte si dvě puberťačky, jak s nimi cloumá hrůza.. Ale ani to nás nedonutilo film vypnout.

 

Když se delší dobu nic nedělo, došly jsme k přesvědčení, že se to Petře zdálo a vlastně se není proč stresovat. Vrátila jsem se zpátky do křesla a pokračovala ve sledování hororu. Bylo to právě uprostřed dost napínavé scény, když se přímo za mnou ozvalo: „Čau holky!“ V tu chvíli jsem se tak lekla, že jsem spadla z křesla na zem a nebyla schopná jediného slova, na rozdíl od Petry, která začala křičet tak, jako by jí šlo opravdu o život.

 

Za mými zády stál Petry bratr, který se rozhodl zůstat doma, jen nám to jaksi zapomněl říct. Tak nějak nevím, kdo byl víc v šoku, protože Tomáš zůstal stát ve dveřích s rozpřaženýma rukama a jen se dokola zmateně ptal, co se jako stalo? A jestli vypadá tak hrozně, že jsem hrůzou oněměla. Vrah s nožem v pozadí mu jaksi unikl...

 

Pouze pro Vaši informaci: O deset let později jsem se nechala přemluvit ke shlédnutí hororu Metro, který byl podle mé sestry opět neškodný a vlastně pohádka. Od té doby nemohu po setmění zůstat v práci sama, protože "pana Metro", jak jsme si ho doma pojmenovali, vidím za každým stolem, židlí nebo rohem. A o noční jízdě metrem se snad zmiňovat ani nemusím :-)

 

Z toho plyne poučení: Dávejte si pozor, co Vám večer rodina pustí, nikdy nevíte, jaké to bude mít následky :-)

 

Hezký, doufám že ne-hororový večer všem...

 

 

Monika Petráková

janvarguličJste autorka..19:3623.7.2011 19:36:10
Monika PetrákováK tomu není co dodat...19:1723.7.2011 19:17:31
josef hejnaMonika ví, že jí čtu potěšeně a rád.09:5923.7.2011 9:59:12
Lída V.Moniko,02:0023.7.2011 2:00:35
Jarka JarvisJAPe, výsledek Vašeho návrhu01:3523.7.2011 1:35:55
Jirka B.Aha, tak to je originíl Lída V.01:1823.7.2011 1:18:32
Lída V.Ale, ale, zubaři!01:1123.7.2011 1:11:32
janvarguličOpen..16:1022.7.2011 16:10:25
Lída V.Vidíte, Moniko,15:4822.7.2011 15:48:00
Lída V.Pan Vargulič nezklame!15:0422.7.2011 15:04:50
NaďaPane Varguliči,14:2422.7.2011 14:24:36
janvarguličNápadníci..13:0022.7.2011 13:00:44

Počet příspěvků: 25, poslední 23.7.2011 22:45:14 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.