Poděkování

neděle 24. červenec 2011 08:59

zdroj:internet

Příští měsíc to bude rok, co jsem "oficiálně blogerkou". Skoro to volá po oslavě... Co myslíte? Jsem si ale jistá, že lepší dárek, než jsem tento týden dostala, už přijít nemůže...

Možná bych měla začít trochu víc zeširoka a snad mi dovolíte, když zavzpomínám na to, proč jsem se stala blogerkou. Pár mých přátel bavily příběhy, které jsem vyprávěla. Mohlo jít jen o převyprávění banální historky z předchozího dne. Váleli se smíchy, stejně jako moje kolegyně Lenka, které jsem v pátek v kanceláři zcela bezprostředně jako reakci na to, že si dělá kurz skydivingu, řekla, že kromě toho, že mám strašný strach z výšek, jsem celoživotní smolař a mě by se padák určitě neotevřel, což má jedinou, ale za to zcela nezanedbatelnou výhodu. Jakmile bych totiž dopadla, byla by ze mě jisto jistě jedna vééélkááá placka a tudíž bych dosáhla tolik vytouženého cíle, kdy bych poprvé v životě měla ploché břicho. Začala jsem tedy psát blog kvůli pár hloupým vtipům, pro pobavení několika přátel a samozřejmě ze zvědavosti, jestli se zasměje ještě někdo další.

 

V úterý ráno jsem přišla do kanceláře stejně jako každý jiný den, ale s náladou doslova pod psa. Zapříčil to můj pondělní telefonický rozhovor s klientem, který mi dal snad všechna dostupná jména zvířat ženského pohlaví, nutno podotknout, že ne příliš lichotivá. Běžně se dokáži přes takové věci přenést. Řeknu si, že jsem dělala co jsem mohla, a k mé práci takové občasné excesy patří...

 

Bylo velmi brzo ráno a já nad šálkem kávy začala přemýšlet, jak moc by mi v tuhle chvíli pomohlo, kdyby mě někdo poplácal po zádech a řekl mi, že svoji práci dělám dobře. Nikdo takový tam ale nebyl... A tak jsem si řekla: Co kdybych já pochválila někoho jiného? Někoho koho si opravdu vážím? V tu chvíli mi vyvstalo na mysl jediné jméno... Člověk, kterého si nesmírně vážím a s notnou dávkou nadsázky o něm doma říkám, že musí mít dvě hlavy, aby se mu tam ten velký mozek vešel. Tedy jedna normální hlava a jedna jako záložní disk... Pro tento článek není vůbec podstatné jeho jméno. Snad bude stačit, když napíši, že se jedná o někoho, kdo pracuje ve veřejnoprávní televizi a velmi dobře se orientuje v aktuálním světovém dění...

 

Najít na něho emailovou adresu nebylo nic těžkého. Mnohem horší byl obsah emailu, který jsem chtěla napsat. Možná mi nebudete věřit, ale odvahu odeslat ho, se mi definitivně podařilo najít až okolo čtvrté odpoledne.

 

Nečekala jsem, že mi odpoví. Takoví lidé přeci na emaily od svých diváků neodpovídají... Možná je to potěší a jdou dál. Ponořila jsem se do práce a emaily si znovu zkontrolovala až před koncem pracovní doby. V tu chvíli se pro mě na chvíli zastavil svět a mohl by se u mě dožadovat dovolené třeba Kája Gott, nic rozumného by ze mě nevypadlo.

 

Přísahám, že se mi na chvíli zastavilo srdce a svět změnil barvu, protože mi přišla nejen odpověď na zmiňovaný email, ale něco mnohem víc. Stálo tam totiž, že mi moc děkuje za pochvalu, ale on by mě mohl také chválit, protože než ráno začne pracovat, občas si přečte některý z mých článků na blogu... Byl velmi konkrétní, takže i má racionální úvaha o tom, že chce být jen zdvořilý, byla okamžitě rozcupována mnoha fakty.

 

Samozřejmě jsem se na chvíli stala velkou konkurencí největší drbny u nás v kanceláři, protože všichni tři kolegové ze zájezdového oddělení ke mně okamžitě přispěchali, aby zjistili co mě tak rozrušilo. Vyhodnotili to slovy: „Takhle hotová jsi nebyla ani když jsme ti dali k narozeninám poukaz do tvé oblíbené restaurace...“ A to je co říct! :-)

 

Co k tomu dodat? Možná to pro Vás bude nepochopitelné, ale já do teď žila v domnění, že můj blog čte pár mých kamarádů a holky, co je některý z mých článků náhodně zaujme. To, že si někdo jako ON občas přečte článek, který jsem napsala a ještě se to nestydí přiznat, je pro mě jako z jiné planety.

 

Jsem šťastná za příležitost mít tenhle blog... mít tu kolegy, kterých si vážím. Naučila jsem se bránit svůj názor a čelit kritice...

 

Díky za Váš email a díky za to, že jste tak skvělý v tom, co děláte.

 

M.

 

Monika Petráková

Monika PetrákováPane Mirku,22:0127.7.2011 22:01:37
Mirek M.Milá Moniko,16:2727.7.2011 16:27:56
NULISe smírem souhlasím,12:2927.7.2011 12:29:07
Monika PetrákováUpálit se nenechám :-)07:4927.7.2011 7:49:33
VanekNejhorsi jsou hasterive damy06:5127.7.2011 6:51:26
Mirek M.Nechápu,21:4526.7.2011 21:45:21
J.H.Hezo Nuli, to jste se pěkně odvázala15:3526.7.2011 15:35:08
NULIVrátila jsem se k diskuzi,15:0426.7.2011 15:04:17
EVAPro pana Hejnu12:3126.7.2011 12:31:02
Lída V.Už couvá, pan velkohubý! :-)))12:2126.7.2011 12:21:52
Jirka B.Nedovedu posoudit, Vaňku,11:4626.7.2011 11:46:29
Lída V.Pane Hejno,10:5426.7.2011 10:54:44
josef hejnaPaní Lído, díky za ocenění.10:4626.7.2011 10:46:45
Lída V.Zuzano,10:4426.7.2011 10:44:10

Počet příspěvků: 66, poslední 27.7.2011 22:01:37 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.