Chytrému napověz...

čtvrtek 25. srpen 2011 10:39

zdroj:internet

Za dobu práce v cestovním ruchu jsem se setkala s mnoha neuvěřitelnými, až absurdními požadavky.

Blíží se konec letní sezóny a my plynule přecházíme do té zimní. Díky německým cestovním kancelářím se exotické dovolené stávají dostupnější i pro lidi, kteří by si jinak mohli o takové dovolené nechat jen zdát. (Já patřím do kategorie, která bude snít do smrti). Říkala jsem si, že bych se s Vámi mohla podělit o několik humorných okamžiků, které mám za uplynulou sezónu za sebou.

 

Velmi často se setkávám s požadavkem na zajištění přímého leteckého spojení do různých destinací. Samozřejmě pokud je to jen trochu možné, snažím se klientům vyhovět. Občas mě ale zaskočí naprosto neuvěřitelným požadavkem. Jako třeba pán, kterému jsem nedávno dělala nabídku na pronájem karavanu v Austrálii. Na moji nabídku mi odpověděl:

 

Tohle se mi vážně líbí, vzal bych to hned, ale je pro mě opravdu důležité, abych měl k tomu přímé lety. Já nesnáším přestupování. Prostě mi pošlete nabídku na letenky Praha – Sydney a já to hned beru.“

 

Nevěřícně jsem civěla na obrazovku a všechna kolečka v hlavě mi šrotovala jako dlouho ne. Přímé lety Praha – Sydney? Tohle přeci nikdo nelétá. To je hloupost! Otočila jsem se na kolegyni Lenku, která prodává výhradně letenky. „To si ze mě děláš srandu? Letadla nemají ani takový dolet!“ Smála se. Email jsem si přečetla ještě několikrát, abych se ujistila, že jsem pána správně pochopila. Ano... Odpověděla jsem mu tedy, že nikdo takový let zajistit nemůže a máme pro něho několik variant s přestupem. Pán mi napsal něco v tom smyslu, že jsme naprosto neschopní a letenky si sežene sám a jinde. Doufám, že neshání dodnes...

 

Jen pár dní uplynulo od tohoto požadavku a další klientka po mne vyžadovala přímé letecké spojení Praha – Koh Lanta (Thajský ostrov). Přiznám se rovnou, musela jsem v sobě zburcovat všechny diplomatické schopnosti, abych nevybuchla smíchy... Těžko vysvětlit, že se pravděpodobně nepodaří zajistit boeing, který by ji tam přepravil. Vysvětlila jsem jí také, že není úplně ideální letět do Thajska v červenci, kdy je období dešťů. Nenechala si to vymluvit... Asi tři dny potom co odletěla, mi celá zuřící volala do kanceláře, jak jsem si mohla dovolit prodat jí zájezd, když tam prší. V takových chvílích si jen dokola v duchu opakuji: „Miluju svoji práci! Miluju svoji práci! Miluju svoji práci?“

 

Vrcholem této sezóny je pro mě ale úplně jiná historka. Před několika týdny můj kolega prodal jakési rodině dovolenou do Turecka. Na požadavky, zda je možné letět například do Egypta na občanský průkaz, jsem si už zvykla, přijímám je pouze s lehkým úsměvem a vysvětluji nutnost pasu. Stejně tak kolega upozornil tuto rodinu na to, že je nutné mít sebou platné pasy nejméně šest měsíců po návratu z dovolené. Vše mu odkývali, zaplatili a odešli. Den před odletem volal pán, že zjistil až teď, že mu platnost pasu končí jen pár dní po návratu a co má dělat. Řešení takové situace není nic příjemného, ale podařilo se.

 

Mnohem důležitější pro toto vyprávění je fakt, že jsme v kanceláři všichni kroutili nevěřícně hlavou, jak se to mohlo stát, když jsme je ještě upozornili. Smála jsem se a říkala si, že nikdy nepochopím, co jsou takoví lidé zač. Do chvíle...

 

Do chvíle než mi během hektického pátečního nákupu, těsně před zavírací dobou supermarketu, začal zuřivě zvonit telefon. Měla jsem ruce plné tašek a před sebou velmi nerudnou paní pokladní. Pokorně jsem se začala omlouvat, že se pravděpodobně děje něco neodkladného, jen hovor přijmu a okamžitě zaplatím.

 

V telefonu se ozval hlas přítelkyně mého velmi dobrého kamaráda, kteří odlétali druhý den v pět hodin ráno na dovolenou. Chvějícím se hlasem mi sdělila, že teprve před hodinou zjistila, že platnost jejího pasu končí dva dny před návratem z dovolené. Rychle jsem zaplatila, nákup odtáhla před prodejnu a začala ji uklidňovat, že se vůbec nic neděje, protože na Krétu může bez problému cestovat s občanským průkazem. Dočkala jsem se takové odpovědi, která mě vážně posadila na zadek... „No, Moni víš, jenže já mám občanku propadlou už od února.“

 

Prožila jsem bezesnou noc, zda se jim podaří odletět nebo ne. Nakonec, díky nepozornosti letištního personálu odletěli. Jsou věci, které asi nikdy nepochopím, ale tahle zkušenost mě ujistila o jediném.

 

Nikdy si neříkejte, že Vás už nic nemůže překvapit...

 

 

 

Monika Petráková

NaďaJo, pobavila jsem se,19:1226.8.2011 19:12:22
KryštofPravděpodobně byste se divila,08:5326.8.2011 8:53:00
josef hejnaKoukám užasle, co Jana vyčetla v Moničině08:2926.8.2011 8:29:22
Monika PetrákováMáte pravdu Zipe.06:4026.8.2011 6:40:36
JanaMilá slečno Moniko,23:2525.8.2011 23:25:50

Počet příspěvků: 6, poslední 26.8.2011 19:12:22 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.