Dvojitá svatba

středa 5. říjen 2011 11:07

z rodinného alba

V létě jsem byla na svatbě kamarádky, kterou znám od dětství. Chodily jsme spolu do školky, na základní školu a přes všechny možná stěhování, životní změny a nečekané události, se nám podařilo neztratit mezi sebou kontakt. Proto když mi zavolala s tím, co dělám dvacátého sedmého srpna, jestli bych si nechtěla zajet na její svatbu, bylo jasné, že i kdyby mě zval ten den na oběd Adrian Brody řeknu ano, ale až po svatbě...

Jako pravá žena jsem nechtěla podcenit přípravu. Svatba začínala ve tři hodiny odpoledne, ale já už od osmi pobíhala zmatená po bytě v hysterii, že to určitě nestihneme. Jenom úprava vlasů a líčení mi zabrala minimálně dvě hodiny. Zbylý čas jsem se zoufale snažila narvat do o dvě čísla menších fialových koktejlek... Byla k tomu zapotřebí velká dávka trpělivosti, rybářský vlasec, dvě obinadla a folie na balení potravin. Podařilo se... Z koupelny jsem vylezla po pár desítkách minut jako skutečná lady. Pouze se mi poněkud hůře dýchalo...

 

Těžko popsat pocity, které mne celý den provázely. Obřad i hostina se konaly jen o pár kilometrů dál, než je místo, kde jsme obě vyrostly. Před očima mi ožily vzpomínky na dohady ve školce, o blonďatou panenku, gumičky do vlasů a okatého Péťu, který byl námi všemi zbožňovaný. Pak přišla škola a s ní neodpustitelná křivda, které jsem se na Zuzaně údajně dopustila. Přísahám, že si to nepamatuji, ale ona bohužel velmi dobře. Měla jsem doslova říct, že vedle ní sedět nebudu, protože je hloupá... Naše foto z první třídy asi o lecčems vypovídá... Já vlevo, Zuzik vpravo. Od té doby jsem se omluvila snad tisíckrát, ale znáte to... Vždy je příležitost, kdy tuto "zábavnou" historku znovu oživit.

 

Svatba to byla neobvyklá. Byla totiž dvojitá. Ve stejný den, na stejném místě, ve stejný okamžik, se ženil i Zuzanin bratr Martin. Nedivila jsem se, že jejich rodiče chvíli před obřadem vypadali, že se zhroutí. Organizovat jednu svatbu dá zabrat, no a zajistit dvě ve stejný den... to je skoro nereálné. Přesto to zvládli.

 

Nepatřím mezi milovnice svateb. Netrávím hodiny listováním svatebními katalogy, abych byla předem připravena, kdyby na to snad došlo. Pravděpodobně se nikdy nevdám. A nějaké slzy? Jděte... to se mě přeci vůbec netýká!

 

Jenomže... Když jsem ji viděla vystupovat z vozu celou v bílém... A když se z reproduktorů začala linout skladba od Petra Hapky z filmu Panna a netvor, něco se ve mně zlomilo. Se zájmem a v tichosti jsem sledovala, jak pokorně skládá slib svému budoucímu muži a jak nakonec rozhodně pronáší ANO. Najednou jsem ucítila, jak mě cosi lechtá na tváři... Slza.

 

Do očí bych se ti asi nepřiznala, ale rozplakala jsi mě, Zuzanko. Byla jsi nejkrásnější nevěsta, jakou jsem kdy viděla. Přeji ti to nejlepší do manželství a hlavně hromadu zdravých, krásných dětí. Kdo ví, třeba budou jednou s těmi mými spolužáci :-)

 

http://www.youtube.com/watch?v=5unEuT_01tA


 

 

 

 

 

 

 

Monika Petráková

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.