Následuje vlákání mě do vozu pod příslibem sachr dortu ze Slavie, namísto něho ale obdržím sedativa, takže se nedivte, že na fotkách vypadám, jak vypadám. Moje vina to není.... :-)

Teď bych měla asi psát chvíli vážně. Focení nesnáším, psala jsem to už vloni. Přesto chápu, že je to nutnost. Jediné o co se snažím, je alespoň nezaclánět, ochotně hodinu sedět na židličce, než ze mě vizážistka udělá použitelnou bytost a pak jen tiše přetrpím hodinku focení, ze které při štěstí vybereme jednu použitelnou fotku, kde se netvářím otráveně, znuděně, zděšeně a další mé obvyklé výrazy.

Když je po všem, jsem si jistá, že si všichni tajně přísahají, že toto už nikdy. A světe div se, do roka jsme opět ve stejné sestavě a situaci.

Slíbila jsem Pétě, která mě líčila, že pokud o tom budu psát, musím napsat o zásadním významu velikosti řas. Dozvěděla jsem se totiž, že mám sedmičky. Nebo devítky? No to je už jedno. Každopádně mě to zastihlo naprosto nepřipravenou, a tak jsem se jen zmohla na komentář, že konečně vím, co je na světě pro ženu nejdůležitější vědět. Že mám čtyřkovou podprdu a sedmičky řasy. Tím jistě každého muže srazím na kolena :-) Tak Péťo, a máš to tam.

Abyste pochopili význam fotek, tak bych měla dodat, že nová, povídková knížka, která by měla vyjít během letošního roku, se bude jmenovat Zlaté rybky. A protože natřít mě na zlato a fotit mě někde v rybníce by stálo mraky peněz a taky by mi byla dost zima, přistoupili jsme k méně originální variantě. Ono taky, kdo by se chtěl dívat na velrybu...

Tímto blogem děkuji moc panu fotografovi a vizážistce Pétě za to, že to se mnou opět přežili. Teď vám nezbývá než doufat, že další knihu budu psát minimálně deset let, kdy už budete tak za vodou, že podobně příšerné kšefty už nebudete muset brát :-)

Díííííííííííííííík M.