Lidské křižovatky

pondělí 1. říjen 2012 12:47

zdroj:internet

Ve čtvrtek večer mi přišla na mobilní telefon zpráva.

Stálo tam: „Ahoj Moni, dnes přišel rozsudek. Jsme rozvedení. Jestli umíš napsat článek  o tom, jak člověk dopadne na úplné dno, až to zaduní, tak píšeš o mě. Nikdy předtím jsem ten pocit nezažila. Jedu se domů opít. Ztratila jsem ho... Je pryč :-( L.“

 Nad tím co odepsat jsem přemýšlela víc jak hodinu a nakonec to vzdala. Nevím, co je v takové chvíli vhodné odpovědět. A existuje vlastně správná "společensky přijatelná" odpověď na to, že si dva lidé několik měsíců ubližovali a nakonec se rozešli jako dva naprosto cizí lidé? Každý odešel vlastní cestou, aniž by nechal tomu druhému sebemenší naději na "rozhřešení"...

 Jako by na počátku stáli uprostřed křižovatky. V té době se ještě milovali, pevně se drželi za ruce a měli v sobě odhodlání jít společně stejným směrem. Dnes mám strach, že se při náhodném setkání ani nepozdraví... Možná přejdou i na opačnou stranu chodníku.

 Nedávno mi přítel řekl, že žijeme v době, kdy se snad všechny holky z celé republiky chtějí vdávat. Chvíli jsem přemýšlela, jak reagovat a uvědomila si, že mé osobě v tomto směru vlak už ujel. A nebyl to žádný courák. Myslím, že šlo o po strop přeplněný mezinárodní express. Stalo se totiž něco velmi zvláštního. Ve chvíli, kdy tuhle větu vyslovil, mi namísto představy romantického svatebního obřadu proletělo hlavou: „Pro boha, hlavně bych nikdy nechtěla být rozvedená.“

 Víš Luci, takový článek, o kterém se zmiňuješ, asi napsat neumím. A popravdě doufám, že to ani nikdy umět nebudu. Jestli ale mohu, něco ti poradím. Nestaň se mnou. Neboj se dopředu toho, že znovu narazíš. Bylo by to jako umírání zaživa. Já se bojím vlastně neustále a možná právě proto mi spousta životních kapitol zůstane navždycky utajena. Nejspíš jsou v nich jen prázdné listy zažloutlého papíru a nikdy se nepočítalo s tím, že je popíšu...

 Věřím tomu, že tě čekají lepší časy a možná i ty skvělé. Budeme potom uprostřed léta sedět někde v parku na lavičce a tahle děsivá noční můra opakující se každou noc, se bude zdát jen nepříjemným snem, co se ti už hodně dlouho nezdál.

 "Je těžké milovat někoho, kdo o tom neví, těžší je však milovat toho, kdo o tom vědět nechce..."

(Kdosi to kdysi řekl)

http://www.youtube.com/watch?v=anIaAcPugzo

Monika Petráková

Monika PetrákováDíky všem za reakce16:384.10.2012 16:38:21
lunicNo, ono Fany19:403.10.2012 19:40:09
Fany* * *18:133.10.2012 18:13:32
Jirka B.Tak, nicku lunic, a máte po žížalkách13:563.10.2012 13:56:07
lunicMate to nejak popletene, pane hejno,13:163.10.2012 13:16:55
josef hejnaJe hezké vidět, jak JAP souzní s anonymním09:423.10.2012 9:42:13
Jirka B.Máte pravdu,nicku Svatavo.07:563.10.2012 7:56:22
SvatavaVypadá to, že si někdo07:383.10.2012 7:38:18
Lída V.Moniko,22:252.10.2012 22:25:59
PepíčekVydrž, hejna, vydrž!20:482.10.2012 20:48:51
SvatavaMoniko, píšeš, že si ti dva19:132.10.2012 19:13:11
Mirek T.OPRAVA *****************************10:052.10.2012 10:05:52
Mirek T.Moniko P.09:592.10.2012 9:59:06
Zippodle mě to není dobrý pohled09:252.10.2012 9:25:07
josef hejnaJenom dotaz na adminky.09:062.10.2012 9:06:12
JAPBezva článek pro Večery pod lampou.19:441.10.2012 19:44:18

Počet příspěvků: 23, poslední 4.10.2012 16:38:21 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.