Líbám jako múza?

neděle 14. duben 2013 18:35

zdroj:internet

Měla bych být múzou, většinu času ale peču buchty. Vylučuje se to?

 

Žít s umělcem prakticky v překladu znamená být připravena na všechny pohromy tohoto světa. Na to, že i když jste v místnosti, pro něj tam vlastně občas nejste. Na to, že ten obraz, který stojí už dva týdny v předsíni opřený o zeď, asi nikdo kromě vás samotné nepověsí. Na to, že byste měla být neustálým zdrojem inspirace...

 

Právě poslední zmiňovaná činnost mi tak trochu dělá starost. Jak se to vlastně dělá? Inspirovat...

 

V posledních dnech jsem pochopila, že je pro naše okolí, které nás až tak dobře nezná téměř šokující, že v domácnosti spisovatelky a hudebníka neplápolá uprostřed obývacího pokoje táborák ze zbylých parket, nežijeme jen z objednané pizzy a nábytek nepokrývá vrstva prachu, do které bych mohla pohodlně napsat další článek na zdejší blog.

 

Jsem normální, možná až moc… napadlo mě, když jsem četla jeho poslední báseň o múze. Asi bych měla občas dělat scény, balit si kufry, vyhrožovat skokem z podkrovního bytu, nebo alespoň večeří z mrazáku. Blbý je, že nesnáším výšky a děsně ráda vařím. Takže co s tím?

 

Zatímco ležím v posteli a píšu tento článek, on pravděpodobně ve své pracovně skládá novou píseň. O čem bude? Prý o sebevraždách... Jestli si to beru osobně? Samozřejmě, že ne :-) Ani trochu, ani maličko :-)

 

Být múzou je pro mě zcela nová zkušenost a řeknu vám, je to celkem fuška. Stále se snažím najít ten správný recept, ale obávám se, že nic nezmění jeho touhu psát katastrofické, depresivní písně. Nejspíš je to stejné, jako se špatnými konci v mých knihách. Občas se mě někdo ze čtenářů zeptá, kdy už napíšu něco, co končí dobře, nebo alespoň "neutrálně". Dávat lidem naději? Jenom to ne, pro boha! Napadne mě bez rozmyšlení, zcela automaticky. Asi jsme v tom oba stejní. Tak nějak na dobré konce nevěříme. Nikdy, v ničem... Za žádných okolností.

 

Asi mi nezbude nic jiného, než doufat, že i přes veškerou svou "normálnost", občas plácnu něco, co ho zaujme natolik, aby mě za svou múzu ještě chvíli považoval. Docela dlouho jsem na internetu hledala nějaký citát o inspiraci, který by vystihl mé pocity, ale marně. Nejspíš žádný takový neexistuje. Na jednom serveru s poezií, se mi ale podařila najít báseň, ve které autorka mluví stejnou řečí, jako já...

 

 

ve všem

čemu by se dalo uvěřit

 

jako zázrakem

sem Tě plná

přesycená

 

jako zázrakem

 

kterým ale

už stejně

nikdo nevěří

 

(autor - kompromis)

 

http://www.youtube.com/watch?v=27aYGQprXvU

 

 

Monika Petráková

Mirek T.Monique,09:4115.4.2013 9:41:27
Lída V.Moniko,22:0914.4.2013 22:09:24
Marek TrizuljakMoniko, díky za Vaše psaní, je to hezká reflexe21:2214.4.2013 21:22:35
josef hejnaMoniko, když ona ta múza pod jednou střechou19:4714.4.2013 19:47:31
Fany* * *19:1614.4.2013 19:16:44

Počet příspěvků: 6, poslední 15.4.2013 9:41:27 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.