V kůži Madonny

středa 14. srpen 2013 00:06

zdroj:internet

Skončím jako Madonna? Upřímně doufám, že ne... :)

Mám první plochu!“ Křičel na mě už od dveří a já marně přemýšlela nad tím, co sakra myslí. Venku bylo dost horko, tak možná úpal? Napadlo mě. „To víš že máš...“ Začala jsem chlácholivě. „Půjdeš si hajnout a jestli to nebude lepší až se probudíš, pojedeš na výlet za panem doktorem, do takového velkého baráčku, kde jsou sice v oknech mříže, ale toho se bát nemusíš, určitě tam najdeš hodně stejně duševně zdravých kamarádů, jako jsi ty.“

Zatvářil se asi tak, jako by mi chtěl říct: „Jestli si ze mě okamžitě nepřestaneš dělat srandu, utrhnu ti hlavu.“ Tak jsem se alespoň pokusila tvářit trochu seriózně...

 

Mám první plochu. Chápeš to?“ Díval se na mě, ve tváři výraz, jako by právě vyhrál ve sportce milion a dokonce se chtěl podělit. To je teda dost divný... napadne mě hned. „Dozvěděl jsem se, že jedna moje fanynka, má jako pozadí na ploše svého počítače mou fotku!“ No... tomu říkám nářez...

 

To mám jako doma idola? Plížím se za ním celý den a nenápadně ho pozoruju. Když si čistí zuby, přesazuje bazalku ve vytahaných kraťasech, nebo "tajně" krade ve spíži zbytky oříškové čokolády...

 

Ne... nic nenasvědčuje tomu, že by měl být jediný důvod, abych se obávala... Ne... tohle přece nemůže být idol žen...

A pak to přišlo... další den první vzkaz od jakési slečny, která mu píše jak je úžasný... den na to, už jsou to tři vzkazy... A já mám žaludeční neurózu.

Co bude následovat? Zavalí nám poštovní schránku milostné dopisy od náctiletých? Budou nám před domem stanovat holky v takovém počtu, že sousedka nebude moct dojít ani vyvenčit svého psa? A začnou nám nepřetržitě vyzvánět mobily, že si budeme nuceni každý měsíc měnit telefonní číslo a nakonec se odstěhovat, co já vím, třeba na Nový Zéland? A to všechno jenom kvůli tomu, že umí hrát docela dobře na kytaru, umí pěstovat kytky a moc často se neholí? No já nevím... Není to trochu přehnané?

 

Nejspíš bych se měla začít bát, že o něj nenávratně přijdu, mě spíš děsí, že budu chodit s igeliťákem naraženým na hlavě, jako Madonna... A proč vlastně? Ta holka asi jen ráno nevstala tou správnou nohou...

 

Oči otevírám dokořán a uvědomuji si, že popularita má vždy dvě strany mince. Jenže jsou ty strany stejně velké? Neumím si představit, že bychom přišli o náš "obyčejný" život a octli se pod drobnohledem parazitujících novinářů. Je to nevyhnutelné? Snad ne... Stále se nám daří uhájit si naše teritorium, i když je to občas o fous... A pokud by na to jednou muselo dojít.... pak to bude rozhodně zajímavé. Já nejsem igeliťákovej typ! :-)

 

"Sláva je jako žena - bude ti věrná, když s ní budeš zacházet s velkou dávkou lhostejnosti." (William Faulkner )

 

https://www.youtube.com/watch?v=PQ3wT7XdsXA

 

 

Monika Petráková

ZipMyslím, že to je zbytečná obava15:4314.8.2013 15:43:42
josef hejnaMoniko, tak ještě ukázku,10:3314.8.2013 10:33:42
Monika PetrákováDíky Marku,10:1114.8.2013 10:11:50
Monika PetrákováPepo, to je10:1114.8.2013 10:11:12
josef hejnaMoniko,musíš k tomu přistoupit v podobném09:4514.8.2013 9:45:13

Počet příspěvků: 7, poslední 15.8.2013 9:33:42 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Monika Petráková

Monika Petráková

O životě, o tom co znamená a co přináší, o vztazích a věcech, které s sebou vztahy přinášejí. To vše z pohledu ženy na prahu třicítky. No a snad při tom budu schopná i trochu nadhledu a nadsázky.

Spisovatelka, která došla životní zkušeností k názoru, že o některé zkušenosti je lepší se podělit s ostatními a vypsat se z nich, než se trápit pocitem, že je v nich sama. Jsme v tom všechny; a proto píšu o svých pocitech, myšlenkách a prožitcích, abych dala jiným šanci vyhnout se chybám, které mne samotnou potkaly. A naopak podělit se o to pozitivní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.